Ve šperkařství jsem našla to, co mi chybělo v architektuře

Ke šperku mě přivedlo studium architektury. Ohraničená zadání, přísné termíny a virtuální projekty ve mně probudily touhu po sebevyjádření, chuť tvořit něco hmatatelného a osobního. Když jsem na rok přerušila školu, získala jsem čas a prostor, které jsem tolik potřebovala. 

 Mé úplně první šperky vznikly ze skleněných korálků. A není divu, protože sklo mě fascinuje už od dětství. Tehdy jsem při rodinných výletech na Šumavu nadšeně sbírala jeho úlomky v potocích a na cestách v okolí bývalých skláren. Když mě pak navazující studium architektury zavedlo na sever Čech, objevila jsem skleněné kuličky, které daly základ mým prvním uceleným kolekcím.

Vytvářím svět, ve kterém se šperk i architektura potkávají

Teď mám vlastní ateliér a v něm si plním svůj sen: denně beru do rukou drahé kovy i sklo a proměňuji je ve šperky, které představují kousek mě samotné. Ačkoli obdivuji 3D tisk a modelování, v mé tvorbě je nenajdete. Ruce a metoda ztraceného vosku jsou jediné nástroje, které používám. 

Své místo v mém životě má stále i architektura. Do mé šperkařské tvorby se promítá v podobě jednoduchých konstrukcí a prvků, které odrážejí krásu technicistního světa stavebních materiálů. Čas od času také pracuju na architektonických projektech a společně s kamarádkou Alžbětou jsme založily spolek Architektky, který podporuje ženy působící v tomto oboru.